Socha sv. Leonarda se po třech letech vrátila ke Kostelu Povýšení sv. Kříže, respektive její kopie. Stav původní sochy z 18. století nedovolil její umístění v exteriéru, a to ani po náročném restaurování. Originál je tak od minulého roku umístěn ve foyer Kopáčkova domu a nyní se svého dokončení a umístění dočkala i kopie. Vedení města navíc do podstavce kopie sochy umístilo vzkaz budoucím generacím. Stručný text podepsaný starostou města, Stanislavem Vackem (STAN), například popisuje politickou situaci a přináší i informace z běžného života. Celý text si můžete prohlédnout v galerii.
Originál svatého Leonarda musel být restaurován
Socha svatého Leonarda byla předána do odborných rukou akad. sochaře a restaurátora Mgr. Jaroslava Fuky do Sudoměře na konci roku 2014. Už při převážení se socha rozpadla na několik kusů, při dalším postupu prací se ukázalo, že je v daleko horším stavu, než se předpokládalo. „Pískovec, ze kterého byla socha vytvořena, vykazoval minimální soudržnost, hrozilo, že ze sochy zbyde hromada písku. Laboratorní testy ukázaly, že sochu po dokončení restaurování už nebude možné umístit ve venkovním prostředí, proto bylo v květnu 2016 rozhodnuto, že originál sochy bude umístěn ve vestibulu barokního Kopáčkova domu a na podstavec u kostelíka bude vytvořena kopie,“ popisuje Nikol Sevaldová.
Celkové náklady na restaurování sochy se vyšplhaly k částce 370 tisíc korun, z toho bylo necelých 150 tisíc pokryto z dotace z fondů Ministerstva kultury. Kopie sochy byla o necelou polovinu dražší. Náklady na zhotovení kopie sochy, a to včetně kopie pískovcového podstavce činily 597 tisíc korun, z toho 180 tisíc pokryla dotace z Krajského úřadu Středočeského kraje.
Kopie sochy sv. Leonarda už stojí na „svém“ místě
Koncem roku 2015 město Dobříš dostalo dotaci ze Středočeského Fondu obnovy památek a začaly práce na kopii sochy, kterou vytvořil opět akademický sochař Mgr. Jaroslav Fuka. Ten sochu zhotovil z kvalitního pískovce z lomu v lokalitě Vyhnánov.
V letošním roce byla dokončena kopie všech tří částí pískovcového podstavce a ve čtvrtek 2. 11. 2017 byla kompletní kopie sochy umístěna na původní místo ke kostelu Povýšení sv. Kříže, vedle sochy sv. Judy Tadeáše.
„Osazování jednotlivých částí bylo velmi komplikované, muselo být prováděno ze silnice, protože kostel též prochází rekonstrukcí. Jednotlivé části, vážící kolem jedné tuny, byly osazeny na čepy s přesností na milimetry. Do spodní části soklu byla umístěna měděná schránka se vzkazem pro budoucí generace. Do schránky byl uložen vzkaz pro budoucí generace, restaurátorské zprávy, publikace o Dobříši a jeho okolí, Dobříšské listy i několik mincí a bankovka. Mgr. Fuka odhaduje životnost sochy nejméně na dvě až tři století,“ uvedla Nikol Sevaldová za vedení města Dobříše.
Svatý Leonard chrání společně se svatým Judou Tadeášem město
Svatý Leonard je společně se svatým Judou Tadeášem patronem našeho města, jejichž sochy jsou umístěné na návrší u dobříšského nejstaršího kostela Povýšení svatého kříže. Odtud chrání dle tradice město před bouří a nepřízní počasí. To ale není zdaleka vše. Svatý Tadeáš drží v pravé ruce otevřenou knihu a v levé kyj. Svatý Leonard drží kříž na dlouhé tyči a v levé ruce půlku hořícího srdce. Sochy vznikly současně ve 2. polovině 18. století za knížete Jindřicha Pavla z Mannsfeldu na paměť velkého krupobití, které postihlo celý kraj.
Až zmizí srdce z rukou svatého Leonarda, nastane konec světa
K oběma sochám se tradují pověsti. Jedna z nich říká, „že až se obě sochy zřítí, dopadnou na zem, zbude z nich prach a má být konec světa. Podle pověsti bychom se konce světa brzo dočkali, kdyby tu nebyl kníže Josef. On nechal sráz podchytit pevnou zdí, takže svatí nespadnou a konec světa tak nepřivodí“. Druhá pověst říká, „že když sv. Tadeáš, jenž drží knihu, přečte a obrátí jeden list, zemře jeden z dobříšských občanů, a až celou knihu přečte a zavře, a až sv. Leonardovi srdce, jenž již jen jednu polovinu drží, zcela zmizí. Nastane konec světa“. V roce 1962 svatému Leonardovi vypadlo srdce z ruky, ale proroctví se nevyplnilo.
Zdroj historických informací: Oldřich Průša
