Okolí města Dobříše je plné rybníků s čistou vodou, ze které při podzimních výlovech rybáři vyloví tuny zdravých ryb, o které se v tradičním koloběhu ročního rybářského hospodaření starají.
Historie kapra?
První kapři k nám dorazili až s příchodem mnišských řádu v 11. století. Ryba byla tradičním symbolem křesťanství a postním jídlem. Rybí maso bylo to jediné, které mohli mniši ve dnech náboženských půstů jíst, a proto se v blízkosti klášterů od středověku zakládaly rybníky a jako první u nás byli Cisterciáčtí mniši. Ti od svých řádových bratrů z bavorských klášterů dostali násadu a cenné rady pro chov. Pro kláštery byl chov ryb důležitý i kvůli výnosné činnosti.
V době Karla IV. se rybníky zřizovaly nejen na klášterních pozemcích, ale i na panstvích podnikavých šlechticů nebo na královských statcích. V 16. a 17. století byly ryby na jídelníčku častěji, než některým bylo milé. Koncem 17. století na sebe Vrchnost převedla všechna práva rybolovu a pytláctví se tvrdě trestalo. Následný příchod třicetileté války, rušení klášterů a Napoleonovo tažení vyvolalo postupný úpadek rybářství. S rozmachem zemědělství se ryba stala drahou a vybranou lahůdkou. Ryby mizely z vánočních stolů, kde se dříve hojně objevovaly právě pro svůj postní charakter.
Teprve v 19. století se kapr obecný prosadil jako tradiční součást štědrovečerní večeře. Na venkově a v nižších vrstvách se tento zvyk rozšířil až po konci první světové války. Nejprve se kapr podával upravený na různé způsoby, až po druhé světové válce se ustálila podoba ve formě obalené smažené podkovy. Již od 16. století se kapr na stole objevoval v úpravě na černo, což je vařený v husté sladkokyselé omáčce se sušenými švestkami, mandlemi, rozinkami, mrkví, celerem, smetanou, strouhaným perníkem a černým pivem.
A co vy… kapr ve vaně nebo raději Sádky?
V některých domácnostech patří k tradičním zvykům kapr ve vaně. Těžko říci, pro koho je tento pobyt více stresující. Když přijde na řadu vzájemné měření sil, nelze určit, kdo má navrch. Ryba bojuje o svůj život, vyskakuje, cáká, prudce mění směr pohybu a plácá ocasem. Vanový rybář to nervově nevydrží a vyndá špunt. Tím tuto bitvu vyhrál. Ale co dál? Rybu usmrtit, očistit, vykuchat a udělat podkovy, nebo nafiletovat. Přichází na řadu palička, utěrka a v dobrém případě nepadá ryba až na podlahu, následují další pokusy. Při odstraňování šupin po chvíli zjistíte, že asi budete muset malovat a další síla ke zpracování ryby už je nenávratně pryč. Zapřísáhnete se, že už další rok koupíte rybu hotovou, tedy očištěnou a naporcovanou. Přehoupl se rok, ve vzpomínkách ještě máte ostrý obraz bitvy s kaprem a pro letošek je rozhodnutí jasné. Jde se pro rybu na Sádky…
Ať už je vaše zkušenost jakákoli, přejeme poklidné svátky a mimo jiné i šťastnou ruku při výběru i zpracování kapra!
