Hendikepovaný dobříšský sporťák Honza Tománek na lyžařské sledgi zdolal i přes technické potíže kompletní trať jubilejní Jizerské 50. V minulých letech tomuto závodu počasí nepřálo, ale letos se konečně organizátorům podařilo tuto prestižní akci realizovat s dostatkem sněhu a v tradiční délce. A Honza samozřejmě nemohl chybět!
Honza je srdcem i tělem sportovec a vyhledává náročné výzvy, což Jizerská 50 bezesporu je. V loňském roce ho potrápily zdravotní potíže, ale od druhé poloviny roku 2016 ukazuje, že je zpět a v plné síle. Jeho výsledky jsou fenomenální a naprosto běžně za sebou na trati nechává i protivníky bez hendikepu.
Ujet kompletní trať Jizerské 50 na sledgi byl dlouhou dobu jeho sen, který se konečně podařilo uskutečnit na čtvrtý pokus v letošním roce. V dřívějších letech to díky nepříznivým klimatickým podmínkám a nedostatku sněhu nebylo možné. Náročnou padesátikilometrovou trasu zdolal v čase 5 hodin a 49 minut. I v cílové rovince měl přes technické potíže obrovský drive, jak se vyjádřila další účastnice závodu: „Potkala jsem ho v cíli a byl rychlejší než já, vůbec nechápu, jak to odstrkal rukama.“ Stal se tak historicky prvním Čechem v cíli Jizerské 50 na sledgi a ve světovém měřítku historicky třetím účastníkem, který závod dokončil.
Rozhovor s Honzou Tománkem
Jak se ti jelo?
Řekněme, že první půlku závodu, kdy byly relativně konzistentní sněhové podmínky, jsem si závod maximálně užíval a jelo se mi dobře. Poté, co přišly první technické problémy, už to tak idylické nebylo. Nicméně nelimitovala mě výkonnost, ale provizorně řešená oprava vázání.
Horšící se sněhové podmínky byly dalším z faktorů, který mi závod výrazně ztížil. V druhé části závodu sníh rychle bředl, stopy buď vůbec nebyly, nebo již nedržely a ramena čím dál, tím víc trpěla. Sjezdy v závěru závodu už byly velmi nepříjemné a vzhledem k předcházejícím technickým problémům jsem se modlil, aby technika vydržela a já mohl dokončit.
Přišla chvíle, kdy to bylo hodně těžké?
Jizerská 50 byla skutečným testem mé fyzické kondice a po fyzické stránce byla velmi těžká. Nejtěžší moment nastal asi v polovině závodu, kdy těsně přede mnou upadl lyžař a došlo ke kolizi, během které mi prasklo vázání. Díky mému sparingovi Martinu Brabencovi se podařilo problém vyřešit, nicméně v tomto momentu jsem cítil skutečnou beznaděj. Problém s vázáním se ještě později opakoval, ale to už do cíle nezbývalo mnoho kilometrů a teoretická výměna lyží byla možná.
Co tě nejvíc povzbudilo?
Zažíval jsem obrovskou podporu ze strany závodníků i pořadatelů v nejstrmějších stoupáních na trati a to mě určitě dokázalo nakopnout. Ale asi nejvíce mě povzbuzoval vlastní hnací motor a cíl dotáhnou Jizerskou 50 do konce. To, že se to i po technických problémech podařilo, je pro mě obrovským zadostiučiněním.
Jsi se svým výkonem spokojený?
Původní plán byl dostat se na hranici pěti hodin, ale za daných okolností s dramatickým vývojem závodu i stavu tratě svůj výkon považuji za osobní maximum, kterého si velmi cením.
Jak to oslavíš?
Až odezní akutní únava a namožení svalů, tak se těším, že se konečně vyspím a doženu tak spánkový deficit.
Na jaké závody se chystáš dál?
Za necelých 14 dní se chystám zúčastnit se slavného Vasaloppet 90 ve Švédsku. Tento legendární závod je běžkařským fenoménem a jsem rád, že se ho zúčastním. Věřím, že nebude mít tak dramatický průběh jako Jizerská 50, nicméně 90 km pro mě představuje velkou osobní výzvu.
Silná mezinárodní účast nasadila laťku velmi vysoko, čeští závodníci však zabojovali. Ženskou kategorii s velkou převahou vyhrála Kateřina Smutná.
