V neděli 14. května dobříšský extrémní sportovec, handbiker, běžkařský vytrvalec a triatlonista Honza Tománek zlepšil na trati triatlonového závodu Ocean Lava Montenegro svůj osobní rekord. Jde o závod s disciplínami 1, 9 kilometru plavání, potom 90 kilometrů na kole a 21, 1 kilometru běh.
A co nám Honza o průběhu závodu prozradil?
Jak jsi se cítil před závodem?
Po náročném zimním programu jsem se už pochopitelně těšil do tepla a místo svého prvního startu jsem trošku přizpůsoboval i klimatickým podmínkám a atraktivnosti cílové destinace. Ze všech možných kandidátů mě nejvíce oslovil mezinárodní triatlon Ocean Lava Montenegro.
Jak se ti plavalo ve volné vodě?
Na soustředění na Mallorce jsem něco ve volné vodě naplaval a do Černé Hory jsem dorazil s týdenním předstihem, takže na plavání ve volné vodě jsem byl optimálně připravený. Nicméně plavání mě nemile překvapilo. Vzhledem k tomu, že se plavalo de-facto v zátoce, tak nebyly vlny, což bylo dobré zjištění. Studené proudy a kvalita vody byly však nemilým překvapením. Teplota mohla být okolo 17–18 stupňů, ale v místech proudění klidně o 3 stupně nižší, takže i celkový plavecký výkon byl chladnou vodou částečně ovlivněn.
Co další průběh závodu, vyvíjelo se to podle představ?
Ve vodě jsem se navzdory zimě cítil dobře, i když při čekání na start jsem opravdu promrznul. Zaplaval jsem víceméně ve svém standardu a komfortní zóně, takže jsem šel svěží na kolo, i když první kilometry po přechodu stojí vždy za prd. Následně jsem se dostával do svého optima a vše směřoval k tomu, jet pod hranici tří hodin.
Trať byla náročnější, než jsem očekával, a i když jsem se na ni týden připravoval, prudké kopečky mě prostě potrápily a předsevzatý cíl jsem nesplnil. Přesto jsem zajel na hranici svého dosavadního maxima, takže jsem nebyl smutný, ale jen trošku zaskočený zrádností a náročností trati.
V běžecké části jsem již jel podle představ a držel stanovené tempo navzdory příčným prahům, které mi běh podstatně ztěžovaly. V součtu jsem musel přejet přesně 100 retardérů. Před každým brzdit a následně se rozjíždět. Optimum to nebylo, ale dobrý trénink rozhodně ano.
Jak jsi spokojený s výsledkem?
Jednoznačně ano. Ocean Lava Montenegro měla především tréninkový význam a i když jsem nebyl optimálně připravený na všechny tři disciplíny, tak jsem si vylepšil osobní maximum o více než 10 minut, což považuji za slibně rozjetý začátek sezóny!
Potkával jsi tam hodně Čechů?
Na Ocean Lava Montenegro bylo víc než 20 českých závodníků, a možná i díky tomu a podpoře jejich supportů měl závod skvělou atmosféru, lidé bouřlivě povzbuzovali, což je vždy příjemné, když se jede před domácím publikem.
Má tenhle závod nějakou specialitku?
Specialitu asi ne. Byla tady skvělá rodinná atmosféra, organizátoři byli vstřícní a milí, což nebývá vždy pravidlem. A vlastně ano, 100 retardérů na trati běhu asi nikde na světě nemají! Na obranu organizátorů musím dodat, že o tom, že na trati budou příčné prahy jsem věděl, ale myslel jsem, že občas a ne každých 200 metrů. Tato akce nebyla primárně určena pro handicapované sportovce, a tudíž se na nikoho rozhodně nezlobím. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Kam se chystáš dál a s jakými ambicemi?
Přemýšlel jsem o několika možnostech a startech v rámci doprovodného závodního programu, ale v tuto chvíli je jasnou prioritou nominační závod na Mistrovství Světa v 70. 3 Ironmanu, který se uskuteční za čtyři týdny v Lucembursku. Tomuto závodu podřizuji veškerou přípravu a koncentraci. V Lucembursku chci vyhrát a získat nominační slot na MS v Tennessee.
